V únoru tohoto roku se občanské sdružení Toulavé Tlapky angažovalo v záchraně šedesáti psů po zemřelém majiteli v Mostkách u Kaplic (o hrozném osudu psů jsme informovali v článku Psí kauza z Mostek u Kaplice). I když zprvu nebylo vůbec jednoduché vyděšené a plaché psy socializovat, nyní se můžete potěšit nad spokojenými pejsky, kteří si nejen perfektně zvykli na své pečovatele, ale také pomalu zapomínají na rány utrpěné v dosavadním životě.

Od té doby, co jsme přivezli první pejsky, uplynuly již čtyři měsíce. Za tu dobu se mnohé změnilo. I naši dobrovolníci se vzpamatovali z prvního šoku, kdy jim psi ničili vše, na co přišli a nezdálo se, že by se jejich psychický stav vůbec někdy zlepšil. Snad jen díky značným zkušenostem s výchovou psů a citlivému přístupu našich dobrovolníků se povedlo s pejsky natolik zapracovat, že by málokdo uhodl, jak tato zvířata vypadala dříve. Nebylo jednoduché postarat se o psy bez jakýchkoliv návyků. Proto také dlouho trvalo, než se dobrovolníci s pejsky sžili. Psy jsme u nás museli rozdělit do několika skupin. Největší pokroky udělala smečka číslo 1 složená z Babulky, Jary, Larse a Leonka. Jednalo se o psy s největšími zdravotními problémy, tito psi byli v nejhorším výživném stavu a k tomu ještě velmi bojácní. V prvních týdnech měli tito pejsci k dispozici jednu místnost na spaní v domě jedné z našich dobrovolnic. Postupně je naši dobrovolníci zvykali na venčení na vodítku. Zprvu jenom po zahradě, později již bylo možné vzít některé z nich (například Larse) i ven. Lars byl vyhublá troska, při převzetí vážil přibližně pouhých 15 kg (nyní se jeho váha pohybuje okolo 30 kg). Byl velice ošklivě postižen demodikózou. K lidem byl velice plachý, při dotyku agresivní, absolutně neschopný soužití se psy, které neznal. Nebylo možné mu nasadit obojek, vrčel, útočil a močil pod sebe, dokonce chodil vykonávat potřebu do svého pelíšku. Popravdě řečeno, nevěděli jsme si s Larsem moc rady. Odmítal pamlsky, zoufale vyl celé noci, zničil vše ve svém okolí. Když jsme ho poprvé dokázali vyvést na vodítku ven, zmítal sebou na všechny strany, hnal se nazpátek domů a zběsile rval dveře, které jsme zavřeli. Než se povedlo otevřít a pustit ho zpátky, nezapomněl několikrát zacvakat zuby. Přestože nám to dalo dost práce, Lars se nakonec změnil k nepoznání. Přibral a nabral svaly, po léčbě Promerisem zmizela demodikóza (zbylo již jen několik flíčků na zádech), Larsovi se do očí vrátila radost a chuť do života. V současné době je z Larse téměř gaučový mazel, miluje lidi, vítá návštěvy hlasitým vytím, skáče, chce se drbat (hlavně na břiše), ke člověku je submisivní. Těší se na obojek a výběh na zahradu, na procházkách chodí spolehlivě bez vodítka! Přijde na zavolání a poslouchá na slovo. Už nekousne, nechá se ošetřovat, zvedat i česat. Je velice veselý, aktivní a hlavně čistotný. Larsova proměna vyžadovala každodenní práci, několik hodin strávených vysedávání před Larsem s nataženou rukou plnou pamlsků, utěšování a hlavně obavy o to, co Lars zase provede. Lars nyní žije ve čtyřčlenné smečce, ve které je vůdčí pes.

Stejnou proměnou jako Lars prošli i ostatní psi ve smečce č. 1. Leonek vyrostl, bez problémů se naučil povely „dej pac“ a „sedni“, „ke mně“ a „na místo“. Jara se sama od sebe chodí mazlit tak, že člověku přitiskne hlavu do klína a nechá se drbat. S její plachostí však budeme ještě dlouho pracovat, bojí se neznámého a mimo smečku se chová jako splašená. Naštěstí se pro Jaru našel zájemce, zdá se tedy, že se brzy dočká nového domova. Babulka miluje vycházky, je velmi rychlá, zvědavá a mlsná! Se smečkou si výborně rozumí. V celé smečce panuje klid, psi si mezi sebou neupevňují hierarchické postavení tak, že by se kousali nebo nepustili ke krmení. Ať už od člověka nebo od psa, nechají si sahat do nádoby s krmením. Společně se hlídají, a pokud jde na vycházku jenom jeden pes, po návratu ho ostatní sborově vítají. Z takového pokroku máme samozřejmě obrovskou radost. To všechno se zdařilo díky tomu, že pejsci u nás mají celodenní kontakt s lidmi, a to nejen se svým hlavním ošetřovatelem. Denně jsou voděni na vycházky, volně pouštěni po zahradě a společně do výběhu. S každým psem se pracuje při výcviku zvlášť, naučené povely se poté opakují i ve smečce a v přítomnosti cizích lidí. Všichni tito psi jsou naučení na nastupování do přepravní bedny a jízdu v autě, oboje zvládají na jedničku. Jsou zvyklí chodit na veterinu, kde se až na Jaru žádný z nich nebojí. Psům dáváme kvalitní krmení, které nám darovali hodní lidé, především granule značky Brit, Chickopee, Eukanuba, Fitmin a pro zpestření vařené těstoviny s masem, nebo psí konzervu jako neodolatelný pamlsek, kterého se dá „přežrat“. Věřte, že tyto pejsky jsme si velice oblíbili.

Do smečky je nově zařazená i fenečka Lexi. Lega a Lesánka jsme museli předat do útulku v Maršovicích. Zájemci se o ně nepřihlásili a v depozitu již nebylo místo. Lexinka si perfektně zvykla a místo zlozvyků naučených od kluků je nyní mazlíček. Postupně se učí chodit na vodítku a jde jí to dobře. Také miluje pamlsky a lidí se už vůbec nebojí. Dokonce nadává, když si někdo dovolí od jejího kotce odejít.

Dvě fenky, Lea a Livera, zatím zůstávají bohužel plaché, a to i přesto, že se jim věnujeme po tři měsíce stejně, jako všem ostatním. Lea pokročila v tom, že již nekouše a nechá se ošetřovat. Nasazení obojku a vodítka, jakož i venčení na vodítku není v žádném případě možné. Lea si ani nevezme pamlsek a samozřejmě nereaguje na páníčka, krčí se v rohu výběhu. V jejím případě žádný pokrok na cestě důvěry k lidem nenastal, i když okolo sebe viděla další psy, kteří se mazlí a chodí si pro piškoty. Ještě horší je to s Liverou, která při jakékoliv manipulaci zuřivě kouše. Když jsou fenky ve výběhu, jsou ke svému okolí přátelské, veselé, hrají si, běhají a válí se po zádech. Jakmile se přiblíží člověk, mizí v koutě s hlavou k zemi. Je to velice smutné, ale po poradě s několika odborníky jsme se dozvěděli, že takové chování se u těchto pejsků nezmění pravděpodobně již nikdy. Fenečkám proto byly vytvořeny takové podmínky, kde jsou pouze spolu nikým nerušené a mají celodenní výběh. Umístění k novému majiteli bude možné, pokud si bude ochoten vzít obě fenečky a vytvořit jim takové podmínky, aby si mohly žít po svém a beze strachu.

Lerry a Luna žijí společně. Lerry se k Luně v poslední době nechová moc hezky, zjistil totiž, že ji lze snadno odstrčit od krmení. Jinak Lerry je bezproblémový a poslušný mazel. Jen potřebuje páníčka s pevnou ruku. Luna je přátelská k Lerrymu, k lidem je však stejně plachá jako Lea s Liverkou. Tito dva pejsci jsou umístěni samostatně v dočasné péči.

Fenka Brena je též umístěná sama, protože je neuvěřitelně žárlivá na ostatní zvířata a nesnese je. Lidi miluje, přetrhla by se o pohlazení, vítá, mazlí se a chce být pořád s člověkem ať jde kamkoliv. V opačném případě vyje, štěká a zlobí. Její povaha je však bezproblémová, jen se potřebuje pořádně vyřádit a být celý den se svým páníčkem. Ze smutné fenky je mazlící se veledrak. Miluje auta a ráda se vozí, dokáže celý den jezdit jako spolujezdec, auto opustí jen v případě, že se chce vyvenčit a krátce proběhnout, pak se ale zase ráda do auta vrátí a spokojeně si užívá jízdu.

Fenka Ljuba (Ajka) je též umístěná samostatně v depozitu, kde se její pečovatelé snaží naučit ji žít v rodině, nebát se cizích lidí a hlavně se mazlit. Ljuba byla překřtěná na Ajku. Bohužel její povaha je také velice problémová. Když k nám přišla, jednalo se o plachou fenu, která strachy kousala, útočila a štěkala na každého, kdo se přiblížil. Jakákoliv manipulace s ní nebyla možná. Nyní udělala pokrok, nechá se od svých lidí mazlit, i když se u toho ještě krčí a bojí se. Přestala na kohokoliv štěkat. Před cizími lidmi zalézá do boudy, pokud za ní však někdo vleze a dotkne se jí, neútočí, nekouše, ani nevrčí. Zaútočí jenom v případě, když ji chce někdo zvednout a nebo ji držet za zadek, to se úspěšně brání. Bohužel Ljuba je útěkář a nejednou si udělala výlet přes vysoký plot k sousedům, kteří však naštěstí vždycky návštěvu ohlásí a Ljubu pustí zpátky. Ta celá vděčná běží ke dveřím svého domu a druhý den svůj výlet opakuje. Žádné zábrany nepomáhají, přeleze všechno, když se rozhodne, šplhá jako po žebříku. Ajka již chodí i na procházky. V dočasném domově zůstane již natrvalo. Má tedy domov!

Lena je umístěná obdobným způsobem sama, je obrovská mazlivka, která se ráda chová. Původně plachá a kousavá fenka na sebe nenechala sáhnout. Nyní, když někdo přijde, vesele skáče a poštěkává, dává příchozímu „pusinky“ a lehá si na záda. Před cizími lidmi uteče a ze skrýše je tiše pozoruje. Je poslušná, ví, co je to „místo“, slyší na přivolání „Leničko“. Miluje dobrůtky, je zvyklá se venčit a doma se nikdy nevymočí ani nevykálí. Jinak je to domácí gaučový povaleč, závislý na člověku. Dokáže celé hodiny stát a dožadovat se drbání, dává packy okolo krku, jen nemá ráda pusinky na čumák. Je dotěrná a nedá se odehnat, protože jejím prosebným očím se odolává jen těžko:-) O Leničku je díky tomu vážný zájem, ale zatím není stoprocentně rozhodnuto. Zájemce uvažuje ještě o jiném pejskovi, který by byl přeci jen trochu víc hlídač, alespoň vzhledem. Lena totiž i díky své krásné bílé srsti vypadá jako andílek, který neumí do pěti počítat:-)

Jsme velmi rádi za všechny pokroky a dobré výsledky. Jenom si přejeme, aby se povedlo co nejvíce pejsků umístit novým majitelům. Počítáme však s tím, že několik pejsků u nás zůstane nastálo. Jsme ochotni se o ně postarat. Není však v našich silách ponechat si všechny mostecké psy, protože bychom znemožnili poskytnutí dočasnho azylu jiným pejskům, kteří na něj čekají. Opět chceme poprosit o darování krmiva. Psi jsou velcí, čemuž odpovídá i spotřeba krmiva:-) Jsou zvyklí na granule Brit, mají rádi uvařené těstoviny s masem (těstoviny možno u nás vyzvednout a navařit – máme zásobu), dále uvítají pamlsky – piškoty, psí pochoutky, vitamíny a žvýkací kosti. Prosíme i o deky a dřevěné OSB desky, na kterých rádi lehají venku, ale bohužel je často ničí. Pomoci můžete i inzercí a hledáním nových domovů.

Na závěr děkujeme všem lidem, kteří se podílejí na péči o mostecké pejsky.